Na Vyšehradském hřbitově nenarazíte na plechovou ceduli s nápisem “DEAD END”, ale můžete najít náhrobek s výrazným poselstvím: “Byli jsme jako vy. Budete jako my.” Epitaf k zamyšlení. Každá generace byla, je a bude charakterizována specifickými rysy doby, která formuje dynamiku dané generace. Žádná generace neusiluje o to, aby byla pouhou kopií té předcházející, avšak v konečném důsledku, pod vlivem sociálních normativních tlaků, se může nakonec podobat té, která přišla před ní.
Generace Z, narozená mezi polovinou 90. let a začátkem 2010, představuje demografickou skupinu charakterizovanou odlišným přístupem k životu, technologii a spotřebitelskému chování. Generaci Z ztěžuje rozpoznat, zda jsou jejich preference a zájmy skutečně vlastní, nebo zda jsou ovlivněny algoritmy a trendy online prostředím.
Generace Z si klade stejné otázky, na které předešlé generace nikdy nedostaly odpovědi. Rozdíl spočívá v tom, že tato generace trvá na odpovědí na své otázky. Ptá se, proč pracujeme pět dní v týdnu, proč se zaměstnáváme v pracovních místech, která nám nepřinášejí radost, a proč nemůžeme vydělávat peníze tím, co nás skutečně baví. Odpovědi nepřicházejí, a tak si Generace Z odpovídá na tyto otázky sama, někdy zcela oprávněně.
Hashtagy jako #kariera, #profit nebo #workhard nejsou sexy. Generace Z často vyměňuje nudné rozhovory o budoucnosti a kariéře za přítomný okamžik, ve kterém se ráda hrává. Jejich hravost se rychle propojuje s ostatními. Sociální média jsou pro ně nejen druhým domovem, kde vytvářejí vlastní rodinné komunity, ale také zdrojem informací a inspirace.
Jedním z rysů identity generace Z je všudypřítomný vliv nostalgie, fascinace trendy a styly, které předcházejí této generaci. Od módy po hudbu je zde nepřehlédnutelný trend oživování a přetváření prvků z předchozích desetiletí. Generace Z se neobratně proklikává světem, kde je autenticita jak oslavována, tak obtížně dosažitelná. Hledání vlastního stylu je pro Generaci Z podobné jako bylo pro Generaci X.
Je možné, že tvrzení, že každá generace je pouze zrcadlem té předchozí, by mohlo být přehnané, ale v něčem to může mít své opodstatnění. Snaha o nalezení vlastního autentického hlasu se stává neustálým psychologickým soubojem, který probíhá v prostoru pečlivě vytvořených online profilů, replikací a kopírováním trendů. Touha být někým jiným je ve skutečnosti vyjádřením touhy být v konečném důsledku sebou samým.
Generace Z má své vlastní vkusy a stylizace, které mohou být ovlivněny různými faktory, včetně geografického umístění a osobních zkušeností. Historicky zatím neexistovala generace, která by ráno snídala Jimiho Hendrixe, na oběd si dala Sex Pistols a večer při večeři si užívala syntetizovaný Depeche Mode. Vivaldi a klasická hudba jsou oblíbené u generace Z, která se inspiruje elegancí aristokracie a stylizuje se do podoby “Old Money”. Tento trend má silné spojení s noblesním životním stylem, a ano, je to podobné tomu, jak by se oblékal Oldřich Nový.
Každá éra má své výrazné umělecké, kulturní a společenské aspekty. Zdá se, že poslední tři desetiletí nenesla tolik výrazného společenského, politického a kulturního vlivu, jaký byl patrný v minulých generacích. Chybí dominující síla rockových skupin jako Rolling Stones nebo U2, které definovaly předchozí generace. Chybí osobnosti jako Havel a Dubček. Chybí surrealismus a Dalí, pop art a Andy Warhol a tvorba nejen vizuální revoluce.
Stávající generace se zdá být ponořena do světa virtuality, což zvyšuje riziko ztráty hlubšího porozumění sobě samým. Přetrvávající povrchnost a otupení může vést k ztrátě spojení s vnitřním já. Schopnost vyjádřit své emoce může přinášet riziko trapnosti, ale co když reakce “Jsi trapný!” ve skutečnosti znamená “Závidím ti, že jsi sám sebou.” Emoční prázdnota až desenzitivita nové generace, zejména v kontextu ztráty spojení s hlubšími hodnotami, je signálem, že vzdálenost mezi srdcem a mozkem se postupně zvětšuje.Hippies se snažili o přesný opak.
Snaha hippies přiblížit se k sobě samým a uniknout z vězení Matrixu diktovaného společenskými normami byla zastavena érou diska v 70. letech a oslavami v legendárním Studio 54. Kokain vytlačil psychedelika a brána poznání se uzavřela. Poté přišla 80. léta, Rubikova kostka a walkman. Následovala Něžná revoluce a Nirvana. Kurt Cobain se předávkoval a Justin Bieber dnes má již po třicítce. Nějak jsme tady usnuli a revoluce a ani erekce duše se zatím nekoná. Hipísák je tak maximálně jedna z masek na halloweenské party.
Nedostatek výrazných společenských protestů, když opomeneme hnutí Black Lives Matter, naznačuje, že dnešní generace může pociťovat nedostatek společného cíle nebo touhy po hlubší změně. Změna hesla na wifině není revoluce. Revoluce sa prostě zatim nekoná. Něžná ani surová. Být zablokován a mít zakázaný přístup na tiktoku je asi dostačující. Nicméně je důležité si uvědomit, že každá generace přináší své vlastní výzvy a hodnoty, které mohou být odlišné, ale ne nutně méně hodnotné. A hodnota je plně subjektivní.
Jedním významným přínosem za posledních 30 let je rozvoj internetu, který transformuje způsob, jakým lidé komunikují, získávají informace a podnikají. Starší generace se možná může povzdechnout s tím, že snad nebude horší než za komunismu. Nebude. Může být ještě hůře. Velký bratr poslouchá zatím jenom naše online rozhovory a ústřední výbor strany je neviditelný algoritmus. Aby tomu tak nebylo, mohli bychom se snažit pomoci nové generaci Z při hledání pravdy, kterou generace před ní někde na půl cesty ztratila.
Jedno české přísloví praví: “Všechno s mírou.” Možná časem přijde skutečná digitální únava, a to nejen jako stylizovaný trend. Bude to jakési probuzení do kocoviny s “mokrým hadrem na hlav씑. Možná by to mohlo poskytnout příležitost k zastavení a vrácení se z té slepé uličky, do které jsme se dostali. Generace Z, jako jedna z mála generací, se snaží přinést odlišný pohled na svět, ve kterém žijeme. Někdy otvírá oči těm, kteří před touto generací oči zavírají.
